100 let ZUŠ Evy Randové: „Na prvním místě jsou naši žáci“

Škola letos slaví 100 let, začínala v roce 1926 jako hudební škola. Co z té doby v ní podle Vás zůstalo dodnes?

Myslím, že především snaha přivést děti k umění a pomoci jim rozvíjet jejich talent. Za sto let se škola hodně změnila. Začínala jako hudební škola, dnes má čtyři umělecké obory a přes tisíc žáků, ale smysl naší práce zůstává stejný.

Na prvním místě jsou naši žáci, nebo děti, chcete-li. A naším úkolem je být jejich průvodci při prvních uměleckých krůčcích.

Na co se mají lidé na nedělním galakoncertu těšit? Kdo z bývalých žáků se vrátí na pódium?

Připravili jsme program, ve kterém se potkají současní i bývalí žáci školy s umělci, kteří jsou dnes známí i mimo Ústí nad Labem. Vystoupí například operní pěvec Richard Haan, klavírista Václav Krahulík nebo hornistka Beatrix Aki Korbélyi.

Jsem rád, že se k nám naši absolventi vracejí, a to nejen při kulatém výročí školy, ale i na naše koncerty, vystoupení či výstavy. Je to pro mě důkaz, že na školu nezapomněli a že pro ně něco znamenala.

V roce 1968 škola založila klavírní soutěž Virtuosi per musica di pianoforte, letos má 59. ročník. Jak se z ní stala mezinárodní soutěž?

Soutěž se postupně rozvíjela a získávala dobré jméno. To, že se otevřela do zahraničí, bylo rozhodnutí tehdejších organizátorů. Přibývali tak zahraniční účastníci a z původní soutěže se stalo mezinárodní setkání mladých klavíristů.

Dnes k nám přijíždějí soutěžící z různých zemí či světadílů a Ústí nad Labem se díky této soutěži dostává do povědomí hudebních škol i pedagogů v zahraničí. A letos máme ještě jednu zajímavou shodu: na 59. ročník se přihlásilo právě 59 soutěžících.

59. ročník, 59 soutěžících. Virtuosi per musica di pianoforte se hraje 18.–20. listopadu v Divadle města.

Je nějaký žák nebo absolvent, na kterého jste obzvlášť pyšný?

Těch jmen by bylo hodně a nerad bych na někoho zapomněl. Samozřejmě mě těší, když se naši absolventi prosadí v profesionálním uměleckém životě, ale stejně důležité pro mě je, když se k nám bývalí žáci hlásí a rádi na školu vzpomínají.

Co si škola přeje do dalších sto let?

Přál bych si, aby škola měla i nadále dobré pedagogy, spokojené žáky a podporu svého zřizovatele i města. Abychom měli stále lepší podmínky pro kvalitní výuku a mohli dětem nabídnout co nejvíce příležitostí.

A aby si celá společnost uvědomovala, jak důležité je umělecké vzdělávání a vlastně kultivace osobnosti už v raném věku. A jak důležité je budovat sociální vazby založené na společném díle, s pocitem sounáležitosti.